Přeskočit na hlavní obsah

Nebezpečný experiment s demokracií

Karel Janeček se již nějakou dobu usilovně snaží propagovat svůj volební systém, který kromě pozitivních hlasů umožňuje ve volbě použít i negativní hlas. Tento na první pohled zajímavý nápad je však dle mého názoru velmi nebezpečný.

Mojí nejzásadnější výtkou je další dělení již tak rozdělené společnosti. Dnes nejen v Evropě, ale jak bylo vidět v prezidentské volbě, také v USA, je společnost silně polarizovaná. Janečkův systém má vytvořit něco pozitivního, ale jeho nejzásadnější novinkou je negativní hlasování. Máte-li možnost udělit negativní hlas, můžete čekat i kampaň, která bude k udělování minusových bodů konkrétním kandidátům vyzývat. Již tak rozdělená společnost dostane další impuls k ještě větší rozhádanosti.

Zodpovědně nezodpovědná volba
Teď Karel Janeček přišel s novou hrou postavenou na svém volebním systému. Daniela Drtinová v novém rozhovoru DVTV s Janečkem tuto hru nazvanou Prezident 2.1 rozebírá. Karel Janeček o ní mluví jako o zodpovědné hře. Ale podíváte-li se na hlasování na webových stránkách hry, uvidíte další slabinu tohoto experimentování. Tato zodpovědná hra vybírá prezidenta z řady osobností, ale pouze podle jména a krátkého životopisu. Neměla by zodpovědná volba prezidenta znamenat, že se důkladně seznámím s názory kandidátů? Opravdu mohu zodpovědně udělit někomu negativní hlas, aniž bych měl jasné informace? Já si takto zodpovědnost nepředstavuji.

A jak se zodpovědností koresponduje možnost měnit svou volbu několikrát v průběhu relativně dlouhé doby? Tuto možnost ve hře opravdu máte. Demokratické volby fungují se základním principem, že výsledek je vyhlášen v okamžiku, kdy všichni odhlasují. U Janečkova experimentu jsou výsledky známé průběžně. Otevírá se tak prostor pro různé negativní a nenávistné kampaně vůči nechtěným lídrům hlasování.

Změna pravidel za běhu
Ostatně se změnou v průběhu volby má Janečkův systém bohaté zkušenosti. Na komunální úrovni u nás v Říčanech, které se bohužel do experimentu zapojily, se několikrát stalo, že v průběhu hlasování se změnila pravidla, například, že bylo hlasování prodlouženo. Důvodem byl nezájem lidí o hlasování a snaha jeho prodloužením získat více hlasů. Nahlas je třeba říct, že jakákoliv změna pravidel v průběhu voleb se neslučuje se základy demokracie.

Karel Janeček v rozhovoru pro DVTV mluví o extrémní úspěšnosti projektu Demokracie 2.1. Mé zkušenosti jsou však jiné a hovoří o tom i čísla. V Říčanech se například posledního hlasování účastnilo jen zhruba 5 % voličů. Aby hlasování mělo větší úspěšnost, byli do něj následně zapojeni i žáci říčanských základních škol. Tím se účast přehoupla přes pomyslnou tisícovku hlasujících, kterou mělo původně město jako svůj cíl. Jak dobrovolně hlasovali žáci škol, je velká otázka. U všech předchozích hlasování byla účast ještě nižší.

Opakovaně upozorňuji na podezřelé nakládání s osobními daty těch, kteří se účastní Janečkových hlasování. Není jasné, kdo data sbírá, kdo s nimi pracuje a kdo k nim má přístup (viz například registrační formulář projektu v Říčanech, kde informace o zpracování dat úplně chybí). Také u prezidentské hry Janeček sbírá alespoň telefonní čísla (!) účastníků. Sice na webu tvrdí, že data jsou v bezpečí. Ale nic konkrétního se nedozvíte. A například u nás už se objevily první náznaky, že osobní data mohou být zneužita.


Janeček s oblibou říká, že dnešní volby jsou jen výběrem menšího zla. S tím se dá souhlasit, často to tak opravdu je. Ale problém není ve volebním systému. Problém je v kvalitě kandidátů. Pokud budou kandidáti špatní, ani systém D2.1 je nezachrání a i tak budou muset voliči vybírat menší zlo. Nemluvě o tom, že z volby nakonec může vzejít kandidát, kterého vůbec nikdo nechce (viz můj příklad zde).

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét