Přeskočit na hlavní obsah

Senát může...

Vidíte ten květináč? Vypadá zbytečný a nepotřebný, že?
Ale co když jej naplníte hlínou a zasadíte kytku? To už svůj smysl bude mít.
No a podobně to vidím se Senátem. Mnozí tvrdí, že je zbytečný. Já tvrdím, že když ho naplníme kvalitními lidmi, tak smysl mít bude.

Senát může…
…když…
Mé řešení
chránit naší svobodu a demokracii proti snahám je omezit,
budou zvolení senátoři znát a ctít principy naší ústavnosti a respektovat občany ČR
Kandidáti by se v kampani měli utkat na základě jasných názorů a hodnot. Volič má právo je znát a vybrat podle nich. A pak je na voličích vybrat toho, kdo má jasnou představu obrany svobody. 
zabránit snahám obrátit orientaci naší země z euroatlantické na východní,
budou zvolení senátoři věřit v silnou a sebevědomou Českou republiku ukotvenou v evropských a transatlantických vazbách. Zároveň budou chápat nebezpečí autoritářských a totalitních režimů.
Zkušenosti na mezinárodním poli pomohou senátorům pochopit naše místo a jednat v náš prospěch. Senátory by měli být lidé, kteří mají zkušenost ze zahraničí, chápou naše závazky a dokáží se orientovat v prostředí EU, NATO a dalších organizací, kterých je Česká republika členem.
omezovat množství zákonů a zvyšovat kvalitu práva,
senátoři nebudou jen přebírat návrhy z Poslanecké sněmovny a naplní jednu z původních ambicí Senátu – inventuru legislativy.
Senátoři musí aktivně pracovat s legislativou. Musí vyhledávat zbytečné zákony a paragrafy a snažit se je zrušit.
Velký problém vidím v tom, že mnoho senátorů sedí na několika židlích, do Senátu jezdí jen omezeně a nemají tak čas na práci se zákony. Být aktivním senátorem nejde na čtvrtinový úvazek.
zlepšit kvalitu života každého z nás,
budou senátoři aktivní v komunikaci s občany ve svém volebním obvodu a budou schopní zpětnou vazbu od nich promítnout do svých jednání a práce v Senátu.
Senátoři musí být aktivní ve svém obvodu, musí otevřeně komunikovat, pravidelně se setkávat. Senátní obvody mimo Prahu bývají rozlehlé a ne každý má možnost přijet za senátorem do jeho kanceláře.
být důležitým hráčem v českém ústavním pořádku,
budou senátoři aktivní v komunikaci své práce a nepodpoří další odevzdávání kompetencí Senátu.
Senát se v minulosti zbavil svých pravomocí, jako je třeba ústavní žaloba na prezidenta. To není možné opakovat a Senát musí aktivně vystupovat ze své pozice horní komory parlamentu.

ukázat, že není zbytečný,
senátoři budou aktivní.
Je třeba zbourat vidění Senátu jako pěkné židle na důchod. Chování mnoha senátorů bohužel toto vnímání Senátu podporuje. A je ostuda, že o tom takto mluví i někteří kandidáti.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét