Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se
poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR,
kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů.
Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby
vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby.
Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a
v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních
hlasů v sobě skrývá několik problémů:
- Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,
- Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),
- Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo-bílého vidění od samého prvopočátku,
- Udělování negativních hlasů samo sebou nese negaci – kromě pozitivní kampaně se povede i tvrdá, často nečestná, negativní kampaň.
Demokracie 21 na komunální úrovni
Nyní se Janeček snaží svůj volební systém prosadit na
komunální úrovni při rozhodování o různých tématech včetně investic. Nemohu se
tedy zbavit dojmu, že po totálním neúspěchu snahy o volební reformu na
parlamentní úrovni (a to i navzdory přítomnosti nových a neokoukaných
„protikorupčních“ stran), je současné přenesení systému na rozhodování na
komunální úrovni přes projekt Demokracie 21 jen zástupným experimentem.
Zastupitelstvo města Říčany, kde žiji, se rozhodlo být první
obcí, která tento experiment vyzkouší na svých občanech. A to i navzdory
některým sporným bodům, z nichž vybírám:
- Jak je ošetřena ochrana osobních údajů občanů? Systém provozuje společnost s ručením omezeným Demokracie 2.1 založená 5. 1. 2015, která na svém webu má jako jediný kontakt uvedený email. Tato organizace má přístup k osobním datům občanů Říčan, která jsou nutná pro registraci k hlasování. Osobně jsem byl svědkem toho, že dobrovolnice v oblečení v barvách a s logem města sbírala data od občanů, aniž by je upozornila, že nejsou pro město, ale soukromou společnost. Co všechno se s citlivými daty bude dít?
- Kolik budou stát kampaně, které nutně musí ke každému rozhodování být? Mám-li rozhodnout, jestli novou cyklostezku nebo opravit chodník či postavit dětské hřiště, musím se rozhodnout na základě dostatku informací. Povede město kampaň za všechny varianty, nebo se občané budou muset rozdělit na cyklisty, chodce a rodiče dětí?
- A kolik bude vůbec celý systém stát? Včetně času úředníků na jeho propagaci, zavedení a vyhodnocování?
První hlasování skončilo fiaskem
První hlasování v systému D21 skončilo, je tedy možné
si jej zhodnotit. Přes masivní reklamu ve městě, městském časopise i zapojení
dobrovolníků v ulicích byla účast extrémně nízká. Organizátoři sami
s ohledem na malou účast na poslední chvíli prodloužili pilotní hlasování
o týden, takže trvalo celých pět týdnů. Druhou anketu, která běží a měla
skončit současně, prodloužili dokonce o dva a půl měsíce. Už samotný fakt, že
pravidla se mění za pochodu, je pro demokracii varující.
I přes prodlouženou dobu hlasování se experimentu zúčastnilo
jen asi 385 hlasujících. Předpokládejme, že by mohlo hlasovat zhruba 11,5
tisíce občanů Říčan starších 15 let (ve skutečnosti mohl hlasovat úplně každý).
Účast na hlasování je tak pouhých 3,3 %.
Web experimentu hlásá, že index spokojenosti je 48 %. Tedy zhruba
polovina z těch 3,3 % byla spokojena s vítězem volby. Není to málo?
Říčany se nyní chystají tento neúspěšný experiment přenést i
na rozhodování o investicích na území města. Bojím se, že tímto způsobem bude
město neefektivně utrácet své prostředky a ve svém důsledku to bude občan,
který na to doplatí.
Braňme se nesmyslným experimentům
Nechápejte mě špatně, politik musí být v úzkém kontaktu
s občany, musí znát jejich názory. Koneckonců komunální politik je soused
občanům svého města. Politik musí ale zároveň umět rozhodnout se vší
odpovědností, a to na základě mandátu, který dostal ve volbách.
Mám však velké podezření, že současná aktivita pana Janečka
je jen pokusem legitimizovat jeho experiment postupným pronikáním do nižších,
méně nápadných sfér politiky. Nový
systém hlasování z pera pana Janečka sebou nese řadu problémů,
nevyřešených otázek a hlavně bude mít jeden neblahý důsledek – ještě větší
nespokojenost občanů s fungováním demokracie. Říčanský test ukázal, že
občané jsou oprávněně opatrní, a to je dobře.
Absurdní příklad Janečkova systému
Předpokládejme
volby, ve kterých se rozhoduje o tom, zda vyhrají příznivci kočiček či pejsků.
Pro jednoduchost má skupina pejskařů 52 podporovatelů a kočičky 48. Do souboje
se ale přihlásí i žížala, takže ve volbě je výběr ze tří možností.
„Počet hlasů
každého hlasujícího je dvakrát větší, než je počet vítězných možností.“* Vítěz
může být jen jeden, takže každý volič má dva pozitivní hlasy. „Pro zpřesnění
preferencí je možné použít i negativní hlas. Těch může hlasující vždy udělit
dvakrát méně než hlasů kladných.“* V našem případě tedy jeden negativní.
Každý samozřejmě volí svého favorita, ale co s druhým hlasem?
V žádném případě ho nedá oponentovi, chce, aby vyhrál jeho favorit. Tak ho
dá žížale, ta přece nikoho nezajímá. A negativní hlas dostane oponent.
Výsledky
voleb budou pak následující:
kandidát
|
Pozitivní hlas
|
Negativní hlas
|
Výsledek
|
Pejsek
|
52
|
48
|
4
|
Kočička
|
48
|
52
|
-4
|
Žížala
|
100
|
0
|
100
|
Vítězem
voleb se stává žížala, kterou nikdo ve skutečnosti nechtěl. Janečkův index
spokojenosti je 100 %, neboť každý přece dal svůj druhý hlas žížale. Anebo není každý spokojený?
* Citace
z webu Demokracie21