Přeskočit na hlavní obsah

Premiérova cesta do Indie podtrhla úspěchy české vědy a odstartovala strategickou spolupráci

Skoro šest tisíc kilometrů od Prahy, v indickém Džajpuru, vznikla dvě vědecká centra, která nesou jména dvou českých profesorů. Již rok se staví pracoviště pro moderní využívání robotiky a kybernetiky, které nese název Marik Institute of Artificial Intelligence, Robotics and Cybernetics. To druhé se začalo stavět teď v lednu a jmenuje se Petr Fiala Global Institute of Health Research Innovation. Obě jsou konkrétním příkladem nového strategického partnerství Česka s Indií v oblasti inovací.

Premiér Fiala odletěl hned zkraje ledna do Indie na cestu, která by se dala označit ryzí misí vědecké diplomacie. Jeho delegace během dvou dnů zvládla projet dva indické státy. První zastávkou cesty byl stát Gudžarát, kde se již dvacet let koná konference Vibrant Gujarat Global Summit, který je pečlivě pěstovanou akcí indického premiéra Naréndry Módího. Premiér Fiala vystoupil vedle prezidenta Spojených Arabských Emirátů bin Zayeda, prezidenta Mozambiku Nyusiho či například pana Suzukiho, prezidenta Suzuki Motor Corporation. Tématem konference byla budoucnost. Hodně se mluvilo o tom, jak se promění ekonomika, jak zajistíme bezpečnost nebo jak ochráníme klima.

Petr Fiala se ve své řeči soustředil na příležitosti pro česko-indickou ekonomickou a vědeckou spolupráci. Obě země řeší energetiku, bezpečnost, zdravotnictví, umělou inteligenci a další oblasti, kde mohou čeští a indičtí vědci a společnosti spojit síly. To také oba premiéři následně potvrdili při bilaterálním jednání. Shodli se, že společným cílem je budovat ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou a k tomu je potřeba využít potenciál vzájemné spolupráce.

Ukotvení celé budoucí spolupráce stvrdili oba premiéři Společným prohlášením k česko-indickému strategickému partnerství v oblasti inovací. To kromě závazku budoucí spolupráce vyjmenovává zcela konkrétní oblasti, ve kterých se bude primárně rozvíjet: udržitelné zemědělství a výroba potravin, inteligentní doprava a chytrá města, ochrana životního prostředí a čistá energetika, zdravotnictví a lékařský výzkum, obranný průmysl a kyberbezpečnost. Všechno jsou to oblasti, ve kterých čeští vědci a experti dosahují skvělých výsledků. Mezinárodní spolupráce pomůže dalšímu rozvoji, nabízí příležitost pro lepší přenos výzkumu do praxe i jeho efektivnější komercializaci.

Jednou z velmi konkrétních oblastí, na které se dohodli premiéři přímo na místě, je založení společné pracovní skupiny pro modulární jaderné reaktory. Česko se aktivně podílí na jejich vývoji a spolupráce s Indií nabízí zajímavý impuls pro další zkoumání a velký komerční potenciál.

Jak by mohla budoucí spolupráce vypadat, ukázala druhá indická zastávka.. Ve státě Rádžasthán vedl úspěch profesora Maříka zČVUT ke společnému projektu s indickou NIMS University. Ta vyústila ve stavbu již zmíněného Marik Institute of Artificial Intelligence, Robotics and Cybernetics. Centrum bude sloužit nejen ke společnému výzkumu, ale také k výuce včetně výměnných stáží oběma směry v oblastech umělé inteligence, robotiky a kybernetiky.

A podobnou úlohu bude mít i Petr Fiala Global Institute of Health Research Innovation. Základní kámen byl položen v lednu za účasti českého premiéra a jeho delegace. Spolupráce bude probíhat hlavně v oblastech výzkumu biomedicíny, veřejného zdraví, rozvoje zdravotnických systémů, zdravotnických inovací a provádění klinických studií.

Indie je respektovaným a žádaným partnerem. Plní roli silného hráče v době geopolitické nestability. Zároveň investuje do modernizace a vysoké přidané hodnoty  zboží i služeb. Pro české firmy je to atraktivní trh. A pokud chceme v Česku moderní průmysl, neobejdeme se bez silné zahraniční spolupráce. A obzvláště ve vědě dnes platí, že kdo není zasíťován jako by nebyl. Proto je možná nenápadný dokument Společného prohlášení k česko-indickému strategickému partnerství v oblasti inovací Česka a Indie daleko důležitější, než aktuálně dokážeme domyslet.

Článek vyšel na webu Pravého břehu.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét