Přeskočit na hlavní obsah

Krátce o mně

Narodil jsem se v srpnu 1976 v Plzni.
Vystudoval jsem politické vědy na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Od roku 2000 jsem dělal čtyři roky asistenta, pak osm let poradce předsedy Výboru pro evropské záležitosti Senátu Luďka Sefziga.
V roce 2004 jsem se stal projektovým manažerem CEVRO a od roku 2006 jsem vedl projektové oddělení nově založené vysoké školy CEVRO Institut. Od září 2009 do srpna 2019 jsem byl ředitelem CEVRO. Od roku 2011 jsem 9 let učil na zmíněné vysoké škole.
Od roku 2007 jsem byl dvanáct let členem řídícího výboru European Network of Political Foundations (ENoP) v Bruselu, která sdružuje přes čtyřicet vzdělávacích organizací z celé Evropy.
Od srpna 2019 do prosince 2021 jsem byl programovým manažerem Občanské demokratické strany (ODS) a koordinoval jsem práci programových týmů připravujících agendu ODS. Zároveň jsem byl tajemníkem týmu pro zahraničí a bezpečnost. Podílel jsem se na přípravě kampaně koalice SPOLU pro volby do Poslanecké sněmovny 2021.
V prosinci 2021 jsem byl jmenován 1. náměstkem ministra zahraničních věcí ve vládě Petra Fialy. Do mé agendy patří vědecká a ekonomická diplomacie, rozvojová spolupráce, podpora lidských práv a vztahy s mimoevropskými zeměmi.
Mám za sebou organizaci nespočet projektů politického vzdělávání a podpory demokracie. Vím, jak politika vypadá v různých koutech světa. Přednášel jsem v mnoha zemích na téma lidských práv, politického vzdělávání, budování politických stran a systémů. Jsem autorem projektu a koeditorem publikace The Memory of Nations - Democratic Transition Guide, jedné z největších srovnávacích studií přechodů k demokracii v 13 zemích světa.
S manželkou Ivetou máme dvě děti, staršího syna Jirku a mladší dceru Beatku. Žijeme spolu v Říčanech, kde jsem od října 2018 i zastupitelem města.

Více najdete na LinkedIn.


Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Sen...
Čtěte dál »

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, j...
Čtěte dál »

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska ...
Čtěte dál »