Přeskočit na hlavní obsah

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit.
Obrana demokracie
Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo.
Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgánem, který stojí v cestě zásadním změnám ústavního pořádku u nás. Zatímco v Poslanecké sněmovně by současná extrémistická koalice mohla prosazovat změny Ústavy, v Senátu na to sílu nemá.
Senát se v minulosti bohužel zbavil některých svých pravomocí. Například výsady ústavní žaloby na prezidenta. To je dle mého chyba a minimálně do té doby, než ukončíme boj o podstatu české demokracie, není možné podobnou chybu znovu opakovat.
Obrana naší svobody je tedy první z věcí, kvůli které má smysl o Senát bojovat.
Rušení zákonů
Ta druhá věc se úzce váže k mému přesvědčení, že stát by měl být malý a jeho občané nezatížení byrokracií. Když v devadesátých letech Senát vznikal, měl jednu ambici - měl být komorou, která bude dělat jakousi inventuru českého právního řádu a bude z něj vyhazovat to, co je zbytečné a špatné. Tato ambice zůstala do velké míry bohužel nenaplněna. Já bych chtěl vytvořit kolem sebe tým, který se čištění práva bude věnovat. Chtěl bych aktivně vyhledávat zbytečné zákony či paragrafy a ve spolupráci s dalšími zákonodárci je pak zkusit vymazat ze Sbírky zákonů. Čím jednodušší právní řád, tím lehčí orientace v paragrafech a jistota, že stát své občany neomezuje zbytečně.
V dnešní době už člověk spoustu věcí zařídí pohodlně pomocí internetu a aplikací ve svém mobilu. Jen stát občany neustále nutí probírat se hromadami paragrafů, aniž by měl snahu život lidem jakkoliv ulehčit. Zbavme se nepotřebných zákonů a pro ten zbytek zaveďme efektivní správu přes moderní technologie.
Prostředí pro život
No a ten třetí důvod kandidatury je o spokojeném každodenním životě. Se ženou a dětmi žijeme v Říčanech. Jiřík půjde v září poprvé do školy a Beatka do školky. Chci, aby moje děti vyrůstaly v hezkém a bezpečném prostředí. Dvanáct let jsem spolupracoval se senátorem Luďkem Sefzigem a díky tomu vím, že aktivní senátor může pomoci v obcích svého senátního obvodu. Chci pracovat s těmi, kdo sedí v zastupitelstvech obcí na Benešovsku, Praze-východ i západ, abychom řešili problémy, které lidé žijící v tomhle kraji mají, ať už je to doprava, další infrastruktura, školky a školy nebo třeba nedostatek pracovních míst pro ženy po mateřské dovolené.
Senát svůj smysl má. A je na senátorech, aby si dokázali svou práci obhájit. Vím, jak této obhajobě pomoci a chci se tomu plně věnovat. V sázce je letos na podzim budoucnost naší svobody a demokracie. A nejde jen o to svobodu ubránit. Senát je prostorem, který musí pomáhat jí i rozšiřovat. 

Nejčtenější příspěvky

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét