V minulém týdnu rozvířila
sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“.
Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně. Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících
volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a
nedemokratické strany.*
A protože mně jde
o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný
– je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako
jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci
tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe
vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než
nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu
výše zmíněných stran.
Já do této
skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo
možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě
ANO do této skupiny patří svou intenzivní snahou rozbourat politiku a nahradit
jí holdingem.
Ten druhý extrém je
trochu složitější. Rozhodně to nevidím tak, že je to označení např. TOP09 za
extrémní stranu, jak mnozí naznačují. Že se někdo jednou za čas opije, z něj
nedělá alkoholika. Stejně tak, když někdo občas zaujme nekritický (extrémní,
chcete-li) názor na evropskou integraci, z něj nedělá extrémistu.
A v čem tu
extrémnost vidím konkrétně? Je to právě v té nekritičnosti k evropské
integraci. Zkuste si promítnout v hlavě – napadá Vás nějaká kritika EU,
kterou přednesli naši přední politici? Vynechte ten první extrém - SPD,
komunisti i Babiš se účelově vymezují proti EU často. Ale ve zbytku politického
spektra?
Vzpomenete si na
nějakou kritiku nezvládnuté migrační politiky, vyhazování stovek milionů EU za
nesmyslné dvojsídlo Evropského parlamentu, krize jednotné měny, často
nesmyslných regulací? Napadne Vás nějaký politik, který se ohradil vůči chování
věčně opilého předsedy EK Junckera, který proti myšlence evropské integrace
udělal víc, než třeba Okamura v životě dokáže? No a to je dle mého ten
druhý extrém. Snaha být v centru integrace za každou cenu i v době,
kdy se EU řítí směrem, který je neudržitelný. Slepá víra v bezmeznou integraci
je cestou ke zkáze.
EU se musí
změnit, aby nám přežila a členským státům nabízela to nejlepší, co toto
unikátní spojení států může dát. A podle mě ta střední cesta mezi extrémy
znamená hledat místa, která se dají na EU zlepšit a přicházet s návrhy řešení.
*Toto prosím není
úplný seznam důvodů, proč se někteří účastnili té diskuse. Mohou být i jiné
důvody. A zároveň to první nevylučuje to druhé, může to nastat souběžně. To jen
pro pořádek, abych předešel kritice od těch, kterým jde o přežití, že je viním
z toho, že jim nejde o poražení populistů. Však víte, jak nevěcná dokáže
diskuse občas být. ;)