V dnešní Mladé Frontě Dnes uveřejnil redaktor Milan Vodička komentář s názvem Nebuďte naivní: u televize se anglicky naučí jen Tarzan. S tím naprosto nesouhlasím a dokonce mě to donutilo mu napsat krátkou odpověď:
Vážený pane Vodičko,
přečetl jsem si Váš dnešní komentář k jazykům a televizi. Musím říct, že jsem Vaše kategorické odsouzení nepochopil, snad jen na známé "bez práce nejsou koláče". Jistě máte pravdu v tom, že pasivně se jazyk nenaučíme.
Ale zkuste se prosím zamyslet nad následujícím. Za prvé, ne každý má příležitost se denně setkávat s anglickými mluvčími. Kde jinde si trénovat jazyk, který se učím v kurzu, než u filmů, které na mě anglicky mluví. Já osobně vděčím zlepšení mých jazykových znalostí sledování filmů v originále. Mám tak možnost si jazyk naposlouchat a nespoléhat se jen na naučené školní fráze. A kde jinde může běžný Čech pochopit, že cizí jazyk je řeč, než když to denně uvidí v televizi. Je to pro většinu běžnější možnost, než pravidelná cesta do zahraničí nebo rada turistům na ulici.
A za druhé. Narodil jsem se v druhé polovině sedmdesátých let. Za mého dětství bylo v televizi slovenštiny celkem hodně, považovali jsme jí za přirozenou. Můj bratr se narodil v druhé polovině osmdesátých let a ještě donedávna měl s porozuměním Slovákům velký problém. Jeho dětství již bylo poznamenáno útlumem slovenštiny v médiích. Až komercializace česko-slovenských pořadů znamenala zlepšení v jeho jazykového citu. Není ta souvislost až moc nápadná?
Vážený pane redaktore, snad vezmete tyto dva mé příklady jako argumenty do diskuse a třeba rozmělní Vaše kategorické ne. Česká dabingová škola je skvělá, o tom žádná. Ale právě její úspěchy já považuji za jeden z důvodů, proč tak málo umíme používat cizí jazyky. Jistě, mluvit nás televize naučí minimálně, od toho je třeba praxe. Ale rozhodně nám dá cit pro cizí řeč a naučí nás slova ve větách slyšet.
S přáním hezkého dne.
Jiří Kozák
Vážený pane Vodičko,
přečetl jsem si Váš dnešní komentář k jazykům a televizi. Musím říct, že jsem Vaše kategorické odsouzení nepochopil, snad jen na známé "bez práce nejsou koláče". Jistě máte pravdu v tom, že pasivně se jazyk nenaučíme.
Ale zkuste se prosím zamyslet nad následujícím. Za prvé, ne každý má příležitost se denně setkávat s anglickými mluvčími. Kde jinde si trénovat jazyk, který se učím v kurzu, než u filmů, které na mě anglicky mluví. Já osobně vděčím zlepšení mých jazykových znalostí sledování filmů v originále. Mám tak možnost si jazyk naposlouchat a nespoléhat se jen na naučené školní fráze. A kde jinde může běžný Čech pochopit, že cizí jazyk je řeč, než když to denně uvidí v televizi. Je to pro většinu běžnější možnost, než pravidelná cesta do zahraničí nebo rada turistům na ulici.
A za druhé. Narodil jsem se v druhé polovině sedmdesátých let. Za mého dětství bylo v televizi slovenštiny celkem hodně, považovali jsme jí za přirozenou. Můj bratr se narodil v druhé polovině osmdesátých let a ještě donedávna měl s porozuměním Slovákům velký problém. Jeho dětství již bylo poznamenáno útlumem slovenštiny v médiích. Až komercializace česko-slovenských pořadů znamenala zlepšení v jeho jazykového citu. Není ta souvislost až moc nápadná?
Vážený pane redaktore, snad vezmete tyto dva mé příklady jako argumenty do diskuse a třeba rozmělní Vaše kategorické ne. Česká dabingová škola je skvělá, o tom žádná. Ale právě její úspěchy já považuji za jeden z důvodů, proč tak málo umíme používat cizí jazyky. Jistě, mluvit nás televize naučí minimálně, od toho je třeba praxe. Ale rozhodně nám dá cit pro cizí řeč a naučí nás slova ve větách slyšet.
S přáním hezkého dne.
Jiří Kozák