Přeskočit na hlavní obsah

Ráno po útoku v Nice

Ještě jsme seděli v Istanbulu v letadle a kousek od nás záchranáři bojovali o život zraněných a odnášeli mrtvé po teroristickém útoku a Pavel Telička už měl na twitterovském účtu napsáno "Ju suis Istanbul!" Dnes ráno si tam přidal "Nous sommes tous francais!". 

Chápu, že pro něj musí být velká námaha být každých čtrnáct dní něčím/někým jiným. Ale to prostě nestačí. On je typickým příkladem toho, jak současní politici řeší válku s terorem. Silná emotivní prohlášení z tepla svého domova těsně po útoku, ale jakýkoliv skutek utek.

Útočník v Nice měl francouzský pas. Další důkaz, že nemáme primárně bojovat s imigrací, ale s terorismem Islámského státu. Svět má dostatečné zbrojní vybavení, aby se s IS vyrovnal rychle. A měl by tomu podřídit vše, i za cenu zpomalení ekonomického vývoje nebo vysokých výdajů. Jenže politici maj fůru keců, ale nulovou odvahu. Jenže tady delší dobu jde o životy nás všech a o naší svobodu. Zodpovědní, probuďte se už konečně!

Nejčtenější příspěvky

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, j...

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska ...

Premiérova cesta do Indie podtrhla úspěchy české vědy a odstartovala strategickou spolupráci

Skoro šest tisíc kilometrů od Prahy, v indickém Džajpuru, vznikla dvě vědecká centra, která nesou jména dvou českých profesorů. Již rok se staví pracoviště pro moderní využívání robotiky a kybernetiky, které nese název Marik Institute of Artificial Intelligence, Robotics and Cybernetics . To druhé se začalo stavět teď v lednu a jmenuje se Petr Fiala Global Institute of Health Research Innovation . Obě jsou konkrétním příkladem nového strategického partnerství Česka s Indií v oblasti inovací. Premiér Fiala odletěl hned zkraje ledna do Indie na cestu, která by se dala označit ryzí misí vědecké diplomacie. Jeho delegace během dvou dnů zvládla projet dva indické státy. První zastávkou cesty byl stát Gudžarát, kde se již dvacet let koná konference Vibrant Gujarat Global Summit, který je pečlivě pěstovanou akcí indického premiéra Naréndry Módího. Premiér Fiala vystoupil vedle prezidenta Spojených Arabských Emirátů bin Zayeda, prezidenta Mozambiku Nyusiho či například pana Suzukiho, prezident...