Média poukázala na problém daňových úniků, které umožnila aktivita lucemburských bank za aktivního přihlížení vlády v čele se současným šéfem Evropské komise Jean Claude Junckerem. Ve zkratce - lucemburské banky si vylobbovaly výjimku z legislativy EU, aby pomohly svým klientům přes různé offshorové firmy nedanit své zisky.
Tento příklad slouží různým zájmům, je například oblíbenou zbraní těch, co chtějí daňovou harmonizaci uvnitř EU.
Zde je několik problémů, které vidím:
1) Touha po daňové harmonizaci - ŠPATNĚ. Mnohé státy s vysokým daňovým zatížením by chtěly, aby jim EU pomohla harmonizací a firmy jim neutíkaly do zahraničí. To je špatná cesta, centralizovaní úředníci EU nesmí určovat výši daní. Jejich zájem je vybrat co nejvíc, jde to přece i na jejich plat a důchod.
2) Účelové neprůhledné ovlivňování legislativy EU ze strany některých států - ŠPATNĚ. Není nic špatného na lobbingu a určitě je dobře, když státy chtějí v rámci EU prosadit své zájmy. Ale nemělo by se tak dít neprůhlednou formou. Řešením je co nejméně regulací na úrovni EU, aby nebylo co ovlivňovat. Pokud EU bude řešit jen zásadní celounijní věci a bude se důsledně dodržovat princip subsidiarity, žádné účelové manipulace v zájmu jedince nebudou možné.
3) Opět se na případu pana Junckera ukazuje, jak v Bruselu káží vodu, ale pijí víno rovnou z lahve. Na jednu stranu chtějí kontrolovat všechny a všechno, ale na druhou stranu přihlížejí individuálním zájmům, když se jim to hodí. Není možné tvrdit, že potřebujeme nivelizovat a zároveň přihazovat na vlastní píseček.