Přeskočit na hlavní obsah

Terorismus porazí vláda práva, ne oslabování svobody

V Egyptě při teroristickém útoku zemřelo 305 lidí. To ticho v našich médiích a na sociálních sítích je až zarážející. Byť je možná cynicky vysvětlitelné – stalo se to mimo Evropu a oběti byli muslimové, což prokliky na webech a sdílení na sítích nezajistí.
Ale v tom je právě jedna z velkých chyb, které děláme. V Evropě necháváme vysvětlovat problém terorismu ty, kteří nevidí rozdíl mezi muslimem a islamistou. Anebo mezi ně záměrně dávají rovnítko.
Nechci tu obhajovat islám, to si muslimové musí sami. Chci upozornit na jinou věc. Pokud ignorujeme dění ve světě a staráme se jen o náš malý evropský kontinent, jen sami sebe oslabujeme.
Například tím, že tou ignorací v podstatě podporujeme extremisty. Jejich nenávist ke všemu neevropskému je skvělou mlhou, která jim sice skrze strach přinese body, ale problém terorismu jako kriminálního činu nevyřeší.
Jediný program, který přináší extremismus, je nesvoboda. Vše řeší zákazem. Nejprve chce zakázat islám jako takový. Pak zakáže, abychom se s muslimy bavili, to může být též hrozba. A pak třeba zakáže cestovat do muslimských zemí, co kdybychom se tam s muslimy bavili.  A co zakáže pak, kdo bude další nepřítel?
Důsledné zajištění vlády práva je jednou z primárních hodnot svobody. Terorismus je porušení práva. Státy musí být dostatečně silné, aby každé porušení práva dokázaly potrestat. V případě terorismu, který má velmi vážné důsledky, se musí státy ještě více snažit, aby dokázaly těmto činům předcházet.
A předcházet například tím, že potenciální teroristy dokáží podle práva vyhostit a znovu nevpustit na své území. K tomu je potřeba spolupráce s muslimskými státy mimo Evropu. Ale dokáže to vláda, kterou ovládají extrémisté, kteří chtějí islám zakázat?
A tím tichem o dění venku jen podporujeme ignoranci toho, že mimo Evropu má terorismus své oběti a tedy nepřátele. A tito nepřátelé terorismu se mohou stát našimi přáteli v boji proti němu.
Zároveň tím tichem jen dáváme prostor extrémistům, aby dál křičeli, že islám nás chce zničit.
Ukažme, že cílem teroristů není jen Evropa. Hledejme spojence, kteří nám pomohou porazit náboženský extremismus, ať už je jakékoliv víry, teď momentálně prezentovaný islamismem.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét