Vstup do Evropské unie byl naším národním zájmem. Naším
národním zájmem je i to, aby EU fungovala co nejlépe a členským státům nabízela
to, co od ní očekávají. Proč je tedy obhajoba národních zájmů viděna jako něco
špatného a v kontextu EU je často označována slovem nacionalismus?
EU je, a věřím, že i zůstane, úzkým uskupením států, které
skrze společné orgány prosazují zájmy své, svých občanů, firem i EU jako celku.
Jeden příklad za všechny. Tento čtvrtek budou lídři zemí EU v Bruselu jednat
o obchodních vztazích mezi EU a Čínou. Ve svém strategickém výhledu z 12.
března Evropská komise volá po vyváženějších vzájemných ekonomických vztazích,
protože Čína si jednostranně chrání své podniky a omezuje vstup těch
evropských.
A jak na to reagují lídři největších členů EU? Angela Merkel
například podle serveru Politico řekla, že Německo je sice pro otevřený trh, ale
zároveň musí chránit své zájmy. A proto spolu s Francií připravilo návrh,
který ve čtvrtek budou diskutovat lídři všech členů EU.
Podle Politico s podporou návrhu zatím váhá například italská
vláda, protože Itálie se chystá připojit k čínskému projektu Nové Hedvábné
stezky. Tento týden o tom v Itálii jedná čínský prezident Si Ťin-pching.
Na významu by v takovém případě nabyl i Čechům známý přístav Terst, který
by se stal vstupní branou pro čínský obchod.
Tento aktuální příklad ukazuje, že konání EU se často řídí
národními zájmy jednotlivých členů. Ty připraví návrh a přednesou jej v evropských
orgánech. EU jako celek pak jedná ve prospěch svých členů. A tak by měla EU
fungovat. Nebojme se přiznat, že máme národní zájmy, které chceme chránit. A
využívejme členství v EU k jejich prosazení. Dělají to i ti, kdo jsou hlavním
motorem evropské integrace.