Přeskočit na hlavní obsah

Zavřené hranice jako součást propagandy

Podle premiéra Babiše není důvod, abychom opouštěli Českou republiku. Prezident Zeman by hranice nechal zavřené minimálně další rok. Nechci spekulovat, zda to platí pro všechny, nebo zda by třeba lidé kolem prezidenta měli jako tradičně nepsanou výjimku. Chci se však zamyslet nad tím, jak jsou zavřené hranice jen součást propagandy.
Vycházejme z toho, ke komu obvykle Babiš se Zemanem mluví. Není to k celému národu, jak by se na státníky slušelo. Je to k vlastním voličům, jak je typické pro populisty. A tak je třeba číst i vzkaz o uzavřených hranicích.
Andrej Babiš už dlouho mluví o tom, jak je Česko úspěšné v boji proti koronaviru a jak se od nás ostatní mohou učit. Začalo to chlubením se celonárodním nošením roušek, které jsme si museli sami ušít. K tomu neustálé omílá, jak jsme nejlepší v boji, jak málo nemocných máme. A teď přece musí přijít to logické vyústění: Nejezděte ven, my to děláme nejlíp a venku vás nakazí. Hranice musí zůstat zavřené, protože my jediní to umíme a děláme to nejlépe.
Pohled do statistik ukazuje, že ČR není bohužel nejlepší. Počet případů na jeden milion obyvatel je u nás větší než například v Polsku, na Slovensku, v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku nebo Řecku. Slovensko, Polsko, Chorvatsko nebo Finsko jsou na tom lépe v počtu úmrtí na milion obyvatel. Například Rumunsko, Belgie, Lucembursko, i Francie a další jsou na tom lépe v počtu vyléčených.
Uzavřené hranice bude řešit Ústavní soud. A je to dobře, protože zakázat vycestovat ze země je opravdu brutální zásah do osobních svobod. Vycestovat ze země svým občanům zakázalo Česko a pár autoritářských států. OK, přikažme karanténu při návratu. Ale proč zakazovat výjezd, když ostatní státy budou ochotné naše občany přijmout.
U příležitosti 30. výročí listopadových událostí Andrej Babiš přiznal, že netušil, jak těžké bylo za totality vycestovat za hranice. Prý jako zaměstnanec podniku zahraničního obchodu ani nevěděl, že existuje něco jako výjezdní doložka. Rodina Babišů patřila k prominentům tehdejšího režimu, na ně se pravidla svazující „obyčejné lidi“ asi nevztahovala. Bude stejné papalášství i teď? Budou vyvolení smět cestovat a my ostatní budeme sedět doma a tiše závidět? Třeba vznikne i nový podnik zahraničního obchodu, až soukromé firmy obchodující přes hranice zkrachují.
Vláda se snaží vyvolat dojem, že koronavirus zvládá. A k tomu přece logicky patří i to, že jsme nejlepší a venku číhá hrozba, před kterou nás musí chránit. Ten, kdo si neumí nebo nechce vyhledat informace, na tuto propagandu ochranitele lehce naskočí. To je princip populismu, který pak rozhoduje volby.
Článek byl publikován na serveru ČtiDoma.cz.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét