Přeskočit na hlavní obsah

Rozpad české zahraniční politiky. Vláda nechce naštvat Čínu, která drtí Hongkong

Obyvatelé Hongkongu se ze dne na den probudili do autoritářského režimu, který od 1. července v podstatě zavádí nový bezpečnostní zákon. Ten reaguje na protesty, kterými lidé Hongkongu dávali najevo touhu zachování svobody v zemi. Už první den platnosti zákona policie pozavírala desítky lidí. Někteří demokratičtí lídři okamžitě oznámili, že ze strachu před novým režimem odchází ze země.

ČR osamocena

Toto úterý předložila Velká Británie a dalších 26 zemí na zasedání Rady pro lidská práva OSN deklaraci odsuzující postup Číny v Hongkongu a zásadní porušení principu "jedna země, dva systémy". Na seznamu odsuzujících zemí je kromě Velká Británie například Rakousko, Belgie, Austrálie, ale třeba i Slovinsko a Slovensko. Čínu podpořilo na základě kubánské iniciativy 53 vesměs autoritářských států.
Česká republika se nepřipojila k deklaraci demokratických států odsuzující postup Číny. A ani neodsoudila kubánskou deklaraci. Zástupce ČR sice přečetl naši vlastní deklaraci, která se mimo jiné pozastavuje nad děním v Hongkongu. Ale ČR byla sama a prohlášení tak zapadlo. Měli jsme se připojit k dalším demokratickým zemím.

Bezradný ministr

Zvolený postup ukazuje, jak špatnou zahraniční politiku máme. Čínská propaganda dokáže využít nejednotnosti, ke které náš postoj významně přispívá. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí řekla, že 27 západních zemí nereprezentuje mezinárodní názor, protože Čínu podpořilo dvakrát více zemí. Ani slovo o osamocených prohlášeních, jako bylo to české. Jen silácká slova o tom, jak víc zemí Čínu podporuje, než odsuzuje.
Byl to od české vlády záměr, aby se koza nažrala, ale Čína zůstala klidná? Na oko jsme dění v Hongkongu odsoudili, ale nikdo si toho nevšiml. A to jsme tak špatný a málo respektovaný partner, že už ani nejsme schopni zařadit se mezi ostatní demokratické země? Zahraniční politika naší vlády je obrovská ostuda. Vypadá to spíš, že se ministr zahraničí stará, aby měl jeho předseda Hamáček po konci ve vládě velvyslaneckou trafiku.
Tato vláda ničí naši zem ekonomicky. Daleko větší rány však zanechává na morálce a bohužel stále více i na zahraniční pověsti země.

Psáno pro server ČtiDoma.cz.

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá
Čtěte dál »

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo
Čtěte dál »

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét
Čtěte dál »