Přeskočit na hlavní obsah

What can the Czech Republic and the European Union do to address the crisis in Tibet?

 Distinguished guests, ladies and gentlemen,

Allow me to extend greetings to all of you on behalf of the Minister Jan Lipavský. Minister´s meetings with the Head of the Tibetan Government in exile Mr. Pempa Tsering this year clearly shows how closely the Czech diplomacy follows developments in Tibet. 

On 6th July we celebrated birthday of His Holiness Dalai Lama. His Holiness visited the Czech Republic many times as a close friend of the late President Václav Havel. I am proud that the Czech Government places great emphasis on President Havel's legacy, following his calls on China to grant Tibet a wider, genuine autonomy. 

Developments in Tibet suggest that persistent problems have not yet been solved, though the China´s authorities claim contrary. Concerns of the loss of the Tibetan identity are valid due to insensible attitude of the non-democratic regime in Beijing towards the Tibetan community. Imposed religious constraints eliminate the very essence of the Tibetan way of life with its unique spirituality and cultural heritage. 

The Tibetan issue, however, cannot be viewed as a clash between the Tibetans and the ethnic Chinese majority. Both cultures are deeply based on traditional principles of peaceful and tolerant coexistence.

The Tibetan problem, however, represents an underlying problem of contemporary China, i.e. a clash of liberal notions with intolerant patterns. On the one hand there is a traditional cultural heritage of Tibet and whole of China that comprises conceptions and notions of harmony, tolerance and empathy. On the other hand stands the illiberal social engineering based on class hatred and intolerance towards otherness. 

The core of the Tibetan question lies in an effort to recover traditional moral norms and ethical values, i.e. to re-discover the roots of traditional cultural heritage, which in turn directly threatens the legitimacy of the authoritarian rule over China.

To this end, the Czech Republic has systematically raised its concerns over Tibet not only bilaterally but also in international fora, such as the UN Human Rights Council or the UN Third Committee. In October we cosponsored a side event of the 51st Session of the Human Rights Council on the Geopolitics of Reincarnation.

Our efforts in this regard will continue, just like our commitment to support the Tibetans to enjoy full protection of the human rights and fundamental freedoms, including the right to freedom of religion or belief.

Thank you.

The speech was held on 14 November 2022 at a conference organized by the Czech Senate with the title "What can the Czech Republic and the European Union do to address the crisis in Tibet?".

Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét