Přeskočit na hlavní obsah

Projev na 31. Kongresu ODS

Dobrý večer, vážené delegátky a vážení delegáti, 

léta byl heslem naší zahraniční politiky návrat na Západ. To se nám povedlo, a proto letos můžeme slavit 25 let v NATO a 20 let v EU. 

Jenže pak přišla léta socialistů a populistů, ve kterých Česká republika zmizela z mapy nejen Evropy, ale celého světa. 

Babiš se Sobotkou a Hamáčkem ve vládě, s Filipem v zádech a se Zemanem na Hradě se úplně vykašlali na budoucnost české ekonomiky a úplně stejně rezignovali na vlastní zahraniční politiku. Viděli jsme víc Kremlu a Pekingu než sebevědomé české zahraniční politiky. 

Dobrá zpráva je, že tohle období skončilo. 

My, občanští demokraté, jasně stavíme naši politiku na euroatlantických hodnotách. Členství v NATO a EU nebereme jako konečný cíl, ale jako prostředek k účinnému prosazování našich národních zájmů. Chceme prosperitu, bezpečnost, vládu práva a udržitelnou svobodu a demokracii. 

Svět se však mění a s ním se musí měnit zahraniční politika. Naše zahraniční politika musí být aktivní, sebevědomá a moderní.

O současných geopolitických výzvách mluvil již pan předseda Fiala. Zmíním se tedy o oblasti, která je v našem programovém prohlášení, je nám občanským demokratům bytostně blízká a které se věnuji na ministerstvu zahraničních věcí jako první náměstek. Je to rozvoj ekonomické, na vědě, výzkumu a inovacích založené diplomacie, která ve světě pomáhá otevírat dveře k novým příležitostem pro české podnikatele, vědce a nadané lidi. 

Je založena na čtyřech principech. Prvním principem je vytváření harmonie mezi našimi ekonomickými zájmy a kulturně-politickými hodnotami. Ekonomika je dnes více než kdy jindy v zajetí geopolitiky. Ekonomickou závislostí na režimech, které usilují o naše znehybnění, ztrácíme naši svobodu a bezpečnost. Musíme navazovat partnerství jinde a šířeji.

Proto byla naše vláda teprve čtvrtou z unijních zemí, která přijala vlastní národní strategii pro Indo-Pacifik, kde je trh s 60 procenty světové populace a tvořící 40 procent světového HDP. Podobnou strategii jsme přijali pro Afriku a chystáme ji také pro Latinskou Ameriku.

Druhým principem je diverzifikace ekonomiky a mezinárodního obchodu. Naše podniky nabízí špičkové produkty a stát jim musí pomáhat otevírat nové trhy.

V měnící se geopolitické realitě už není myslitelné, abychom spoléhali na dodávky např. čipů nebo látek k výrobě antibiotik z jedné jediné země. 

Třetím principem je násobení efektů ekonomické diplomacie. To vysvětlím nejlépe na příkladu. Díky technologiím vyvinutým v Česku mohou africké státy zavlažovat obilná pole slanou vodou a tím si zajistit potravinovou bezpečnost, o kterou přišly kvůli ruské agresi. 

Jakákoli taková spolupráce nás nejen posiluje, ale pomáhá také oslabovat masovou migraci do Evropy, a tím také dává menší prostor populistům a extremistům.

Čtvrtým principem je nevymýšlet vymyšlené – inspirovat se dobrou praxí. Tak například: máme špičkový výzkum, ale neumíme ho vždy dobře propojit s byznysem. Inicioval jsem proto cestu českých univerzit do Švédska, které patří mezi nejúspěšnější v propojování soukromé sféry, univerzit, transferových center, startupů a spinoffů. 

Chcete konkrétní příklady českých inovativních úspěchů, které stojí za to podporovat? Tak třeba skvělé české technologie rozšířené reality, které se využívají po celém světě ve výcviku pilotů nebo ve zdravotnictví, satelitní sledování sucha pro zemědělce, jedinečné systémy včasného varování před povodněmi, nástroje kybernetické bezpečnosti, nanotechnologie v mnoha aplikacích, modulární letiště, mobilní vodíkové dobíjení elektroaut, automatické vyhodnocování rentgenů pomocí umělé inteligence, a další příklady bych mohl dodávat. 

Na počátku jsem hovořil o návratu naší země na světovou scénu. Garantuji vám, že právě to je jedna z nejpodstatnějších věcí, která může rozhodnout příští volby. Ukazuje to příklad sousedního Polska, kde poslední volby rozhodla právě účast mladých lidí. A tu motivovala snaha o to, aby Polsko zůstalo zemí, ve které chtějí žít. Česko si nemůže dovolit hazardovat s tím, aby ho opouštěli mladí lidé. 

Každý rok u nás přibývá více než sto tisíc prvovoličů. Celkem jich od roku 2021 do roku 2025 přibyde kolem půl milionu. Je to mladá generace, kterou musíme oslovit. V ní je síla, která může rozhodnout příští volby. A my je musíme přesvědčit, že jsme to právě my, občanští demokraté, kdo ví, jak zajistit, aby Česko hrálo ve světě roli, která odpovídá skvělým schopnostem jeho obyvatel. 

Děkuji Vám všem za pozornost!

Projev byl přednesen na 31. Kongresu ODS 13. dubna 2024 v Ostravě. Záznam vystoupení zde.


Nejčtenější příspěvky

O Senátu

Senát je třeba zrušit, není myšlenka úplně nová. Mnohokrát jsme slýchali o jeho zbytečnosti a vyhozených penězích. Nový rozměr anti-senátnímu tažení dal nárůst autoritářských choutek představitelů nesystémových stran v čele s ANO, KSČM a SPD. Tyto strany v Senátu vidí svého nepřítele, protože se jim nedaří jej ovládnout. Populismus stačí na poměrný systém, který máme například v Poslanecké sněmovně. Ale ve dvoukolové většinové senátní volbě se proti populistům zpravidla postaví rozumnější většina. A tak je logika jasná: nejde-li to podrobit, je třeba to zrušit. Obrana demokracie Za posledních deset let jsem z pozice ředitele CEVRO uspořádal projekty podpory demokracie pro demokratické lídry z víc jak padesátky zemí světa. Jenže zatímco jsem venku přednášel o svobodě a demokracii, začala se ta rozpadat u nás v Čechách. A tak chci vstoupit do politiky aktivně, abych mohl naší svobodu podpořit přímo. Dění posledních měsíců jasně ukazuje, jak je Senát potřebný. Je tím posledním orgá

Janečkova nebezpečná laboratoř

Ambice miliardáře Karla Janečka zasáhnout do politiky se poprvé objevily v souvislosti s reformou volebního systému v ČR, kterou chtěl „napravit“ českou politiku pomocí pozitivních a negativních hlasů. Jeho představou bylo, že politiku zbaví, jak on sám říká, „zlojedů“ a volby vyhrají jen čestné a spolehlivé osoby. Systém byl jako takový dost nepřipravený, protiústavní a v ČR téměř neaplikovatelný. A hlavně v udělování negativních a pozitivních hlasů v sobě skrývá několik problémů:     Vyhrají lidé s lepší reklamou, kteří dokáží umlčet své kritiky – peníze a moc nad médii bude tedy důležitější, než osobní kredit jednotlivců,     Tam, kde se střetnou podobně silné osobnosti, vyhraje šeď, protože každá osobnost vyvolává kromě kladných i negativní emoce – silní se tak vybijí a zbude nekonfliktní střed bez názoru a vize (viz absurdní příklad v rámečku),      Byť chce volební systém postavit něco pozitivního, jeho největší inovací je negativní hlasování – svět je stavěn do černo

Mezi dvěma extrémy

V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně.   Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.* A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran. Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do tét