Plány EU byly smělé, ale dopadlo to střelbou do vlastní nohy. V září 2021 oznamovala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen ve své řeči o stavu Unie velkolepý program Global Gateway. Ten je reakcí na měnící se geopolitickou situaci a vzrůstající aktivity Číny směrem k rozvojovým státům. EU se měla stát aktivnější směrem k partnerům globálního Jihu. Měla naskočit do sedla a stát se znovu lídrem, z čehož by profitovaly také evropské firmy. Cílem Global Gateway je pomoci budovat partnerství se zeměmi v Africe, Latinské Americe i v Asii. Představuje velkou příležitost, která by pomohla také s lepší propagací hodnot a principů, které demokratické státy Evropy zastávají. Ve spolupráci s evropským obchodem může pomoci posílit lokální ekonomiky, a to pozitivně ovlivní migraci do Evropy. Zkrátka skvělý záměr a mnohačetná synergie. A jak to dopadlo? Dám jeden konkrétní příklad. Před měsícem EU podepsala s Keňou kontrakt o zaplacení rozvojového projektu, který připojí 280 tisíc domácností na
Dear colleagues, today I would like to address another important matter. When reflecting our cooperation with Africa, Caribbean, Pacific very often, and again I saw it two weeks ago in Kenya, I am confronted with the following: Our development money do not end up building capacity of the recipient countries. Very often, our development money buy goods and services from non-democratic countries. If we really want to help, we shall adjust our rules and processes so that our development means are used to buy from local capacities and local actors. Only then, they will be contributing to development of the recipient country. Then if this is not feasible, we shall enhance the local capacities through services and products from the EU countries. After all, it is the EU companies who pay taxes that can be used for our development cooperation. If still not feasible, we might support deliverers from third countries, excluding those from non-democratic countries and our systemic rivals. This